!!!SUPER NOVÁ RUBRIKA TAJEMNO!!! Horoskopy, znamení...

Prosinec 2010

Prosím! Potěš mě!!!

28. prosince 2010 v 20:58 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Znáte film: Nezapomeň na mě? Dneska jsem ho náhodou objevila, když jsem se koukala po dramatech, nevím, proč mě lákalo něco smutného...zrovna je tam pauza, tak píšu...naučila jsem se pár akordů na svoji novou kytaru, no...celkem mi to jde...dědeček se dneska vrátil z nemocnice...chodí bídně, je mu bídně...a chudák babička...celé je to smutné...štve mě, jak jsem se k ní chovala když byla u nás...jsem tak sobecká...zmínila jsem smutný western Ned Kelly? Hm...poslední doubou se chci koukat jen na smutné filmy...nevím...není mi vždycky smutno...teď ale jo...a nevím proč...asi se to zase vrací...ta bouračka...nebo nevím...nevím! Potřebuju, aby mě někdo, někdo o kom si myslím, že mě nemá rád překvapil. Co já bych za to dala! Prosím! Potěš mě!
PS: Myslím, že to za pár dnů, třeba i hodin přejde...většinou to tak je...
Film byl krásný, hluboký...nečekala jsem to, ale tak smutný...tak moc...no, jo, už název mluví za vše, neměla jsem být tak naivní...pouštěla jsem si přece drama...muselo to skončit sebevraždou

Nikdo neodepsal...

27. prosince 2010 v 12:56 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Hm...poslední dny jsem prožila dost kriticky...kdo by ne? Autonehoda rodičů, dědeček v nemocnici...ne, už nebudu rozebírat ten depresivní pocit tam, kdy se chce člověku utíkat pryč a zvracet...a brečet...naštěstí přežili a to je hlavní, auto sice zdemolované, ale co? Žijou! Jen nechápu, proč zrovna na den Narození Páně...celé prázdniny musím být na bytě...ale smířila jsem se s tím, už si nehodlám stěžovat. Rozposlala jsem lidem překrásné prezentace, které jsem vytvořila- vánoční přání...nikdo neodepsal...nikdo mi ani nepopřál...nic...zamrzelo mě to, ale to člověk musí příjmout- prostě jim za napsání pár slov ani nestojím...stojím vůbec za něco? A už jsem u toho zase! Jak je lehké se na sebe zlobit...Ne, jeden jediný člověk si přece jenom na mě v e-mailu vzpomněl...a nemyslím tím Teri, to je jistota :-) za kterou jsem ráda...až smska od ní mě ve skutečnosti probrala od hořekování, jak jsou tyhle Vánoce zkažené...netušila nic, co se mi stalo, prostě mi jen napsala...zamyslela jsem se...

Opět mi nedochází...

21. prosince 2010 v 21:27 | Miki |  /Hudební kapely/
No, o koncertu mluvit nebudu, rozhodně jsem to nezahrála podle mých představ. Zabalila jsem zatím 13 dárků ze 14-ti. Zítra se hodlám koukat na film Kupec benátský...stále si sním a přemýšlím...nedochází mi, opět mi nedochází, že Vánoce jsou tady...to je tím, že jsem se nepřipravila...Nemám o čem psát...snad to, že konečně zítra jdu naposled do školy!

Nejsem schopna dělat nic...

19. prosince 2010 v 19:45 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Situace se vyjasnila. Myslím, že to dopadne dobře. Už předtím jsem to asi podvědomě tušila, ale nejistota je něco hrozného. Zachránilo to jediné slovo: Odpuštění. Slovo, které se objevilo a jako zázrakem vše změnilo. Jinak je hrozné, když člověk touží po lásce a ona nepřichází. Ano, mám další platonickou lásku. Leze mi do hlavy a já nejsem schopna dělat nic.

Kde jsi?

17. prosince 2010 v 21:12 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Je mi smutno. Po dlouhé době to není ze sobeckých důvodů. Nevím, co mám dělat. Nevím, jak se mám zachovat. Nevyznám se v nikom a ani v sobě. Přesto nevím, kde beru sílu dělat to, co jsem udělala. Vím, že to není jen moje zásluha a za to MU děkuju. Nesměju se a mlčím...ostatně nechápu, jak se někdo v téhle situaci může smát, jak mu to nemůže začít šrotovat? Ne, nejsem tady, abych hodnotila druhé. Náhodou jsem přemýšlela nad tím, co mám stejného i s lidmi se kterými se nemusím a překvapivě jsem objevila mnoho a začínám se na ně koukat jinak. Stačí se jen pozastavit, přesně to, co advent říká...a člověk dojde k pozoruhodným výsledkům...na druhou stranu jsem velmi spokojena s dárky, co jsem nakoupila a i úklidem, který jsem udělala za 4,5 hodiny(nekecám, jsem pomalá...)...bohužél David není spokojen a asi to celé zlikviduje...vzteká se...není to podle jeho představ... čekala jsem jinou reakci, pokoj vypadá úplně jinak, všechno krásně poskládané...chce se mi brečet...chce se mi brečet i kvůli tomu, co se děje...nikdy jsem to nezažila a myslela jsem, že se to nikdy nestane...ale stalo...nejraději bych si tu vylila celé srdce, ale neudělám to...kdyby mi tak někdo poradil? B***, kde jsi? Proč mě neuchopíš do náruče a neřekneš:" Jsem s tebou. Jednáš správně." Do háje! Co ty by jsi mi vůbec řekl? Jak to bude dál?Nechci vědět, co si o mě myslí druzí, protože bych mohla rovnou skočit z mostu. Možná jsem k sobě příliš přísná, ale nemyslím...


A konec...

13. prosince 2010 v 18:00 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Hm...byla jsem u kadeřnice...stejně to nikdo ve třídě nepozná...podstatné je, že to vím já. Hrozně se bojím o prarodiče...ještě aby tu byli aspoň 20 let...neumím si to bez nich, ale ani nikoho jiného mně blízkého představit...je hrozné, že existuje smrt a že každý jednou umře...kolikrát si neuvědomuji, jak moc to, že tu jsou beru za samozřejmost...stejně tak i svou existenci...můžu umřít už třeba zítra...zajedeme mě auto...a konec...

Netroufám si nic...

9. prosince 2010 v 21:37 | Miki |  Můj deník aneb co se za ten den událo
Čas utíká hodně rychle a já stále zjišťuju, že jsem ani v době adventní nic nedokázala. K čemu jsou mi úkoly na každý den(pro své zlepšení charakteru), když úspěšnost na jejich splnění je téměř nulová? K čemu se soustředím, když si uvědomuju, že obětovat se stejně neumím? V přátelství si příjdu tak sobecká! Mám pocit, že jenom beru, ale nikoli dávám. Často si říkám, jak to se mnou může někdo vydržet. Učit bych se mohla od tolika lidí! Kolik hezkých vlastností mi chybí!! Vadí mi na mě toho tolik...v pondělí jdu ke kadeřnici, stejně to nikdo nepozná, protože já se nikdy neodvážím k odvážnějšímu střihu. Jinak jsem taky totálně zvorala fyziku, alespoň myslím, vůbec netuším, ale určitě to bude blbě...nevím, netroufám si nic typovat, ale pro jistotu počítám ze čtyřkou...ano, počítala jsem včera, celou hodinu...zbytečně...chtěla bých mít talent na tolik věcí! Ne, nebudu si stěžovat, že jsem úplně k ničemu a za nic nestojím, protože úplně každý musí mít na světě nějaký účel, význam...nikdo si nesmí myslet, že tady není potřebný! A tohle si musím opakovat! Teď je čas ztišení, naděje a doba čekání na příchod...chci se dobře připravit, ale nepovedlo se mi to ještě nikdy...a asi ani letos nepovede...ale naděje umírá poslední...